Práce geodeta mě velmi baví. Člověk je každý den na jiné místě, říká Adam Gřešek

Pivot Adam Gřešek patří ke služebně nejstarším hráčům našeho družstva Pepino SKP Frýdek-Místek. Vzhledem k tomu, že se neživí jen házenou, tráví hodně času v práci. V rozhovoru přibližuje, jaký obor vystudoval a co dnes dělá. Zdůrazňuje, že doposud měl vždycky štěstí na lidi. A to v házené, při studiu i nyní v zaměstnání.

Patříte mezi sportovce, kteří dokázali kariéru skloubit se studiem na vysoké škole. Co přesně jste studoval a jak náročné bylo skloubit studijní povinnosti s těmi sportovními?
Mám vystudovanou Inženýrskou geodézii na Katedře geodézie a důlního měřictví, kde mě, mimo jiných, učila taky paní profesorka Staňková, rovněž rodačka z Frýdlantu. Po dokončení magisterského studia geodézie jsem si ještě dodělal druhé magisterské studium důlního měřictví. Musím říct, že jsem měl štěstí na lidi. Jak v házené, tak ve škole mi vycházeli vstříc. Když jsem potřeboval třeba během zkouškového období nebo během psaní diplomových prací vynechat trénink, všichni to pochopili. A naopak, když mi třeba cvičení vyšlo na termín zápasu, vyučující mi většinou vyšli vstříc a mohl jsem dané učivo dohnat v jiném termínu. 

Házenou se v Česku živí poměrně málo hráčů. Kterým směrem vás tedy studium nasměrovalo?
Geodézii beru jako jakousi jistotu, házenou se dá sice relativně uživit, ale vydělat si do konce života, to se povede jen malému procentu lidí na světě. Zatím se snažím zvládat obojí, ale vím, že jednou přijde den, kdy pověsím sálovky na hřebík a budu se naplno věnovat už jen své práci. Naštěstí mám teď kolem sebe opět velice vstřícné kolegy, kteří mi vycházejí s prací vstříc.

Dovedete si představit, že se tím, co jste studoval, budete živit dlouhou dobu? Čím si vás tento obor získal? Co se vám na něm nejvíce líbí?
Určitě, ta práce mě velmi baví. Člověk je v podstatě každý den na jiném místě, každá zakázka je unikátní. Ke geodézii jsem se dostal shodou náhod, ale ve výsledku jsem velmi rád, že jsem u toho vydržel a studium dokončil. Teď dojíždím do Poruby, odkud dále vyjíždíme k zakázkám v podstatě po celém Moravskoslezském kraji.

Žijete ve Frýdlantu nad Ostravicí, kde jste i vyrůstal. Jak se vám v tomto městě žije? Máte tady všechno, co potřebujete nebo vám i něco schází?
Frýdlant miluji, člověk má tady vše, co k životu potřebuje. Jen práci jsem si našel v Ostravě, ale to není vůbec na škodu. O to lepší je se poté vracet zpátky. Myslím si, že v posledních letech se Frýdlant neskutečně zkrášluje a je radost projíždět městem, které žije.

Z Frýdlantu je to kousek do Beskyd. Co vy a hory? Patří turistika mezi vaše zájmy nebo se na hory vydáte jen zřídka?
Turistika po horách opravdu není šálek mého čaje, ale přítelkyně mě čas od času vytáhne na Lysou nebo na Ondřejník. Já sice remcám, ale pak jsem nakonec rád, protože ty výhledy opravdu stojí za to. Beskydy jsou krásné a jsou doslova jen pár kroků z domu.

A jak tedy nejraději trávíte volný čas? Co patří mezi vaše největší koníčky a zájmy?
Vzhledem k tomu, že po práci mám každý den trénink a o víkendech zápasy, moc volného času nezbývá. Když se ale najde, rádi s přítelkyní jezdíme na kole a v zimě vyrážíme do hor na lyže. Ale lhal bych, kdybych neřekl, že někdy jsem nejraději doma a chvíli nemusím nic dělat.

Prozradíte, co vás dokáže potěšit, udělat vám radost? A co naopak nesnášíte? Je něco, co vás dokáže vyloženě rozčílit?
Rád poslouchám hudbu, chodím na koncerty, kamkoliv se pohnu, tam mi něco hraje. Dobrým jídlem také nepohrdnu. Na druhou stranu nemám rád neupřímné lidi. Ale od přírody jsem flegmatik, takže se často nerozčiluji.