Kondiční trenér SKP: Posilovna slouží i jako prevence před zraněními. Není jen pro budování svalů

Stanislav Holaň je kondičním trenérem 15 let. V předešlých letech se podílel na přípravě frýdecko-místeckých fotbalistů, hokejových i volejbalových juniorů, florbalistů či baseballistů. Tři roky trénoval také volejbalistky. Od roku 2017 úzce spolupracuje s naším týmem Pepino SKP Frýdek-Místek. Kondičně připravuje hlavní tým, dorostence i starší žáky.

Dříve jste spolupracoval s mnoha sportovními kluby ve Frýdku-Místku. Momentálně kondičně připravujete házenkáře Pepino SKP Frýdek-Místek. Proč jste upřednostnil právě tento klub?
Zřejmě to vyplynulo ze situace, kdy některé kluby chtěly vyzkoušet, co jim spolupráce se mnou přinese, jiné se zase po určité době rozhodly jít jinou cestou. S házenkáři jsem začal spolupracovat, když se současný trenér hlavního týmu Daniel Valo vrátil z Německa. Tenkrát převzal družstvo dorostenců, které se potácelo na dně tabulky nejvyšší dorostenecké soutěže. Tehdy se nám podařilo klukům pomoct, aby se v poměrně krátké době hodně rychle zlepšili. Soutěž nakonec ukončili v klidném středu tabulky. 

Začal jste u dorostenců. Dneska už trénujete i hlavní tým a starší žáky…
Je to tak. Hlavní tým jsem začal kondičně připravovat hned následující sezonu, když všichni viděli, jak se osvědčila práce u dorostenců. Nechci se nikoho dotknout, ale je fakt, že v počátcích to nebylo úplně ideální. Chápu, že každý trenér má svou cestu a metody, ale kluci v té době mívali kupříkladu trénink se mnou a pak šli ještě do haly nebo někde běhali a pak přišli za mnou do posilovny, což není zrovna ideální.

A není to tím, že Frýdek-Místek nemá profesionální tým, a proto se takto snažil některé tréninkové jednotky spojovat do jedné?
Určitě to hrálo roli. Na druhou stranu musím říct, že dneska už je situace jiná a v tomto ohledu jsme se posunuli hodně dopředu. Velikou zásluhu na tom má Daniel Valo, který odvádí perfektní práci v roli trenéra hlavního týmu. Je vidět, že má určitou vizi a hráči za ním jdou. Troufám si tvrdit, že kdyby v klubu nebyl, nebylo by mnoho hráčů v současném kádru extraligového družstva.

Tréninky v posilovně určitě nejsou u hráčů tolik oblíbené jako ty v hale s míčem. Dokážete je sportovcům udělat příjemnější?
Je třeba říct, že každý to snáší jinak. Všeobecně se dá říct, že holky raději trénují, kluci zase naopak hrají. Všichni si musí uvědomit, že příprava slouží k tomu, aby se zlepšovali v daném sportu. Není to o tom někoho zahltit, utavit, ale adekvátně připravit na určitou část sezony, která sportovce čeká v nadcházejícím období. Navíc posilovna slouží také jako prevence proti zraněním. Není tady jenom pro budování svalů a nabírání síly a výbušnosti. Dnes už je neodmyslitelnou součástí přípravy každého sportovce.

Zmínil jste, že tréninky mají sportovce připravit na určitou část sezony. Jak se tedy liší ty v letní přípravě v porovnání s těmi v průběhu sezony?
V předsoutěžním období je posilovny pochopitelně mnohem více. Na začátku letní přípravy je vždycky třeba znovu nastartovat budování svalů, dále se zaměřit na rozvoj maximální síly, z čehož se dá následně vycházet dál. V průběhu sezony pak hráči už tolik času v posilovně nestráví. V herním období se soustředíme na to, aby sportovci udržovali nabranou svalovou hmotu do přestávek mezi jednotlivými částmi soutěže. Kdyby se ale z hráčů stali profesionálové, byl by režim tréninků dost odlišný i co se týče posilovny. Mohli bychom trénovat dvoufázově, což by bylo pro kluky i klub velkým přínosem. Tak doufejme, že v blízké budoucnosti k tomu dojde, abychom se zase mohli posunout o krůček dál.

Připravoval jste už i mnoho dalších sportovců věnujících se jiným sportům. Jsou tréninky pro házenkáře nějak zvlášť odlišné v porovnání s ostatními sporty?
Faktem je, že házená a pak ještě hokej a částečné i florbal, jsou jedněmi z mála sportů, kde dochází k bezprostředním kontaktům. Házená je pak jedinečná v tom, že kombinuje fundamentální pohyby člověka, jakými jsou běh, skok a hod. Je tedy ideálním sportem pro pohybový rozvoj dětí. A pokud jde o tréninky jednotlivých sportovců, nijak zvlášť se výrazně neliší. Musíme brát v potaz, jak daný sport probíhá, jak často jsou přestávky, jak moc se hráči střídají či jak je fyzicky náročný v soubojích. Osmdesát procent cviků je ale podobných. Při trénincích je pak třeba zohlednit i to, že kupříkladu v házené křídla naběhají o poznání více, než spojky nebo pivoti. Snažím se tak všem hráčům věnovat co nejindividuálněji.

Kromě sportovců chodí do posiloven pravidelně cvičit i lidé, kteří se chtějí udržovat v dobré kondici. Jak vypadají jejich tréninky?
Hodně se podobají těm, na které jsou zvyklí sportovci. Preferují se funkční cvičení, která kopírují pohyby z běžného života. Podobají se třeba tomu, když něco běžně zvedáme, dáváme někam do poličky. Jednoduše kopírujeme každodenní pohyby, byť si to třeba úplně neuvědomujeme. A stejné je to u tréninků sportovců, při kterých kopírujeme pohyb hráče, snažíme se mu cviky ztížit zátěží, aby to pak v zápase měl snazší. Cvičíme tak, abychom zapojovali několik svalů najednou, tzv. vícekloubové cviky. To samé by měl dělat člověk, který chodí posilovat a cvičit, aby byl v dobré kondici.

Už dlouhou dobu se mluví o tom, že mnoha lidem by prospělo více pohybu. Souhlasíte nebo zastáváte názor, že na tom populace není zase tak špatně, jak se často říká?
Covid a vládní nařízení zakazující lidem chodit plavat a do posiloven tomuto stavu vůbec nepomohly. Ba naopak. V současnosti chybí větší podpora od školství i zdravotnictví k tomu, aby se lidé více věnovali pohybu. Dvojnásob to platí u dětí, u kterých rapidně vzrostla obezita a preobezita. Pohyb jako takový je důležitý. Člověk nebyl stvořený k tomu, aby jen seděl nebo ležel a nic nedělal. Lidé by měli chtít pochopit, že zdraví je na prvním místě. Není nic důležitějšího než vlastní zdraví.

K dobré kondici neodmyslitelně patří i správné stravování. Jenže v dnešní uspěchané době není jednoduché jej dodržovat…
To je sice pravda, ale dá se naplánovat. Pokud si jídlo navaříme ve větším množství, pak to zase takový problém není. Hlavně bychom se neměli odbývat stravováním ve fastfoodech či různými polotovary, které výživově rozhodně nejsou ideální pro tělo. Je třeba myslet na to, aby tři hlavní jídla obsahovala makroživiny, sacharidy, tuky (rostlinné) a bílkoviny. Výživa je nesmírně důležitá i z hlediska regenerace, protože tělo regeneruje za pomocí stravy. Těžko se zregeneruje po stravě, která není vhodná. Je to asi tak, jako bychom do auta natankovali pochybné palivo a pak se divili, že nejezdí tak, jak by mělo. Stejné je to s naším tělem. Když jej budeme šidit na stravě, dříve nebo později nám to vrátí. Tady musím říct, že i někteří sportovci si bohužel neuvědomují, že kdyby dodržovali stravu tak, jak mají, dokázali by podat o poznání lepší výkony. 

Co by podle vás mohlo motivovat lidi k tomu, aby se více zaměřili na správné stravování a nepodceňovali jej?
Doporučil bych všem podívat se na jeden dokument, který je ke shlédnutí na YouTube. Ukazuje, co udělá s tělem člověk pravidelné stravování se ve fastfoodu. Dotyčný předtím absolvuje vyšetření u lékaře. Je v naprostém pořádku. Po pěti dnech stravování se ve fastfoodu se u něj okamžitě zvedl cholesterol, přibral čtyři kila a měl záchvaty letargie spojené s bolestí hlavy, měl problémy s vysokým tlakem a cítil se unavený.  Je to názorný příklad, co s člověkem udělají takového stravovací návyky. U mladších lidí se to nemusí projevit hned. Je to pozvolný proces. Navíc ve zdejším regionu není nejlepší ovzduší, což je další aspekt zhoršující zdravotní stav. Už proto bychom měli více sportovat. Tělo totiž nejlépe pracuje, když je vybalancované. Rádo bývá v harmonii. Může skvěle fungovat, když se k němu budeme chovat tak, jak bychom měli.