Vydáno:

Trtík uměl vždycky vyburcovat tým k dobrému výkonu. SKP dovedl k historickému titulu

Házenou miloval nade vše. Podřizoval ji úplně všechno. Rastislav Trtík, který 1. října podlehl vážné nemoci, je podepsaný pod největšími úspěchy našeho klubu. V sezoně 2002/2003 jej jako trenér dovedl k historickému a doposud jedinému titulu. Pod jeho vedením jsme pak získali také čtyři stříbrné medaile a jeden bronz. Za jeho působení v SKP žilo házenou celé město.

Trtík uměl vždycky vyburcovat tým k dobrému výkonu. SKP dovedl k historickému titulu

„Byl to házenkářský fanatik a šílenec. Snažil se být novátorem. Byl pověstný novými trendy ve výživě i novými tréninkovými a herními metodami. Za působení v našem klubu v letech 1997 až 2004 přišel s nesmírně propracovanou obranou 2 – 4, se kterou si hodně protivníků nevědělo rady. Vždycky byl přesvědčený o své pravdě a málokdy si nechal do něčeho mluvit,“ uvedl dlouholetý předseda SKP Lubomír Kavka, který Rastislavu Trtíkovi dělal tři sezony asistenta.

„Pod jeho vedením jsme hráli neustále nahoře. Tvrdou a obětavou prací vytáhl náš klub mezi absolutní špičku v celé republice. Vzhledem k tomu, že měl vždycky ty největší ambice, dokázal přimět vedení klubu, aby přivedlo hráče, na které ukázal. Tenkrát to byli například Daniel Valo nebo Milan Berka,“ popsal Kavka s tím, že ve Frýdku-Místku začínal v roce 1997 ještě jako ne moc zkušený trenér.

„Hned v první sezoně pod jeho vedením jsme obsadili pěkné 5. místo. Pak už přišla medailová umístění. Dohromady čtyři stříbrné medaile, jeden bronz a v sezoně 2002/2003 mistrovský titul,“ připomněl Kavka největší úspěchy v historii SKP „Vždycky dokázal mančaft vyburcovat k dobrým výkonům. Věřil tomu, že jeho svěřenci dokážou porazit i soupeře, který byl papírově o mnoho lepší. A podřizoval tomu úplně všechno. Šel za svým a někdy nechápal některé lidské rozměry. Kupříkladu při finále v zaplněné víceúčelové sportovní hale nenominoval do utkání odchovance klubu a kapitána družstva Tomáše Adamčíka, protože chtěl na soupisku za každou cenu Johanidise na křídlo. I když ten nakonec v zápase nehrál ani minutu,“ upozornil Kavka.

„Házená byla jeho manželka. Devadesát procent dne myslel na házenou a jen zbylých deset na jiné věci. Obdivoval jsem, že házené obětoval všechno. Veškerý životní elán, energii. Dokázal zbláznit a namotivovat okolí včetně hráčů, fanoušků, partnerů, sponzorů. Vzpomínám na něj v dobrém. Kdyby takových nadšenců do házené bylo v Česku více, tak by tento sport byl u nás na úplně jiné úrovni,“ zdůraznil Kavka. 

Daniel Valo: Trtík ze mě udělal střelce

Vyhlášené tréninkové metody pod Rastislavem Trtíkem zažil také současný trenér našeho klubu Pepino SKP Frýdek-Místek Daniel Valo.

„Byl inspirativní, nadčasový, tvrdý. Takovou přípravu jako pod ním jsem pak nezažil ani v Německu. Z jeho práce jsme následně těžili ještě v dalších letech. Byl inovátorem, průkopníkem obrany 2 – 4, se kterou jsme pod jeho vedením zaskočili i spoustu favoritů v Německu. Uměl nás namotivovat i na zápasy s těmi nejtěžšími soupeři. Věřil tomu, že dokážeme porazit každého. Dokázal mančaft totálně zbláznit,“ přiblížil Valo, který tenkrát do Frýdku-Místku přišel jako veliký talent ze Slovenska.

„Měl jsem našlápnuto ke slibné kariéře, ale až Rastislav Trtík mě naučil spoustu věcí ohledně házené. Udělal ze mě střelce. Díky jeho důvěře mi pomohl do Švýcarska a následně do Německa. Jsem mu nesmírně vděčný za to, co pro mou kariéru udělal. Patřil mezi nejlepší trenéry, které jsem zažil. Není náhoda, že vedl i českou reprezentaci a trénoval v bundeslize,“ podotkl Valo.

„S Melsungenem dokonce dokázal postoupit do bundesligy a následně se v ní také udržet. Navíc to měl oproti jiným českým trenérům v bundeslize o poznání těžší, protože tuto soutěž nikdy nehrál jako hráč. Dosáhl něčeho, co není běžné.“

Sklenák: Ve Frýdku jsem zažil čtyři roky vojny

Mezi další hráče, kteří v barvách SKP hráli pod Rastislavem Trtíkem, patří současný trenér extraligové Kopřivnice Tomáš Sklenák.

„Rasťa byl svůj. Byla neskutečná dřina hrát pod ním čtyři roky. Říkám, že jsem ve Frýdku zažil čtyři roky vojny. Byly s ním spojené hezké i špatné věci, ale vždycky dokázal stmelit kolektiv tak, že jsme stáli jeden za druhého. Musíme za něj být nesmírně vděční, protože jsme se prakticky všichni pak dokázali prosadit v zahraničí a zahráli si v nejvyšších soutěžích,“ řekl Tomáš Sklenák.

I on potvrzuje, že Rastislav Trtík byl na svou dobu neskutečně nadčasovým trenérem. „Každému hráči zvlášť nahrával na kazety zápasy a různé situace, které dneska člověk nastříhá během hodiny. S tímto se neskutečně piplal. Dodnes si pamatuju, jak mi řekl, abych si koupil kazetu, že mi na ni nastříhá hru všech středních spojek hrajících na mistrovství světa. Španěly, Švédy, Chorvaty, nastříhal mi hru všech středních spojek, předal mi kazetu a řekl, abych se doma učil,“ zavzpomínal Sklenák s tím, že Trtík byl do házené neskutečný blázen.

„Těmito metodami předběhl tehdejší dobu. Slyšeli jsme, že měl doma několik satelitů, aby mohl sledovat zahraniční soutěže. Když nás jednou vezl do Německa, měl kufr v autě zaplněný videokazetami. Dneska to někomu může připadat úsměvné, ale on to považoval jako součást své práce.“

Největším zážitkem nejen pro hráče, ale i pro fanoušky, byly v té době zápasy play off, které se hrály ve víceúčelové sportovní hale.

„Tenkrát mi bylo 18 let. Když začalo pískat skoro sedm tisíc lidí, šel z toho mráz po zádech. Na střídačkách jsme seděli v zimních bundách, protože pod palubovkou byla ledová plocha,“ upozornil Sklenák.

Finále s Karvinou bylo vždycky neskutečným vyvrcholením celé soutěže. „Jedna půlka hlediště bývala karvinská, druhá frýdecká. Toto už asi tady v Čechách nikdy nebude. Navíc tenkrát se v halách mohlo relativně všechno, takže se tam občas i pilo nebo kouřilo. Na tyto časy moc rád vzpomínám. Ukazovaly, že jsme fanouškovský národ. Nejde zapomenout na titul. Dodnes si dobře pamatuju, jak jsme šli po posledním zápase v dresech na náměstí, kde jsme se vykoupali v kašně. Následně jsme slavili tři dny v kuse. Někteří fanoušci nešli ani do práce. Máme na co vzpomínat. Měli jsme neskutečnou partu,“ uzavřel Sklenák.